Čarodějky a jejich vliv na vývoj upířích dějin

26.10.2015 16:37

Čarodějky a upíři

Středověk byl pro čarodějky bojem o přežití.

Autor: Lenka Tláskalová

První zmínky o čarodějnictví jsou dochovány z dob Antiky. Řekové a Římané uctívali slavné vojevůdce a mnozí nechtěli symbolům, či amuletům, které často tito bojovníci používali, přikládat větší význam. Již tehdy ale existovala magie, spolu s upíry a vlkodlaky.

Život čarodějek

Čarodějky žily často v ústraní. Díky svým vizím, věšteckým snům, rituálům a učení se dalším čarodějnickým dovednostem, nemohly vést běžný život. Tyto ženy často obývaly různá odlehlá místa. Byly přesto s lidmi často ve spojení. Řada lidí k nim chodila s posvátnou úctou, žádající je o rady, či o pomoc. S úctou s nimi jednali i vlkodlaci, kteří pro čarodějku představovali vždy čistou magii a spojení s matkou přírodou. Upíři byli pro čarodějky vždy symbolem té temnější magie, která se pojí s nesmrtelností a ovládáním lidí. Proto se čarodějky upírům spíše vyhýbaly. A pro upíry představovaly čarodějky nepříjemné vědomí možnosti vyšší moci, než má upíří rasa. Čarodějky sice nežily věčně, ale znaly kouzla a bylinky, kterými mohly upíra oslabit. To zjistili již v dobách, kdy chtěli žít upíři vedle Slovanů. Lidé tím získali všechny znalosti, týkající se zbraní, působící proti upírům a to právě díky čarodějkám. Čarodějkou byla označena žena, která rozuměla přírodě a získala své schopnosti dědičně, nebo se tyto dovednosti učila. Tyto dovednosti byly předávány v rodinách z generace na generaci. V této době měly čarodějky vlastní život, ačkoliv často nebyly chápány, byly však pro své schopnosti uznávány a lidmi vyhledávány. Předci vlkodlaků, patřící mezi ty nejstarší ve smečce, byli často i šamany, a proto měli k čarodějkám blízko.

Středověk byl válkou i pro čarodějky

Kromě válčících knížectví, stupňujícím se bojům mezi upíry a vlkodlaky, znamenal středověk boj i pro čarodějky. Byl to boj o přežití. Vše začalo v době, kdy Vlad II. vyrůstal na dvoře Zikmunda Lucemburského. Král poté jmenoval Vlada II. guvernérem Sedmihradska. Vlad II. věděl, jak velkou část území obývají upíři. Vedl války a chtěl vyhrávat. Neměl strach z upírů. Znal podmínky, ve kterých žili v Řecku a tak s nejvyššími představiteli komunit začal uzavírat obchody. Upíři neviděli problém zapojit se do války. Právě naopak. Viděli v tom šanci, jak se dostat k vyšší moci. Svobodu už v podstatě měli. Museli se pouze mít na pozoru před vlkodlaky, kterých však bylo méně a mohli upíra zabít pouze po přeměně, tzn. při úplňku. Jindy proti upírům, kteří byli silnější, neměli moc šancí. Upíři díky válkám a zabíjení sílili. Dokázali si osvojit přeměnu v havrana, nebo dokonce medvěda, což jim proti vlkodlakům při úplňku skýtalo další možnosti. A tak si upíři získali hrdost, kdy už nemuseli uzavírat pro ně nevýhodné obchody s lidmi. Věděli, že jejich komunita je tak velká, že již představuje pro lidi hrozbu.

Vlad II. Dracul

Této hrozby narůstající síly komunity upírů se však nezalekl Vlad II., zvaný Dracul a nabídl upírům smlouvu, kterou nemohli odmítnout. Zapojovali se do války, nepřítel prohrával a upíři se stali bojary. Bojar byl šlechtický titul. Příslušníci tohoto titulu byli nejvyšší feudální aristokracie a měli moc podílet se na rozhodování panovníka. Upíři věděli, že tito příslušníci často pod vládou slabého panovníka měli vyšší moc, než on sám. Věděli také, že silní panovníci takové bojary popravovali. Vzhledem ke skutečnosti, že je nebylo až tak snadné popravit, viděli toto spojenectví jako svoji cestu k moci.

Řada panovníků již v té době začala využívat znalosti čarodějů. Ti oplývali pouze malým množstvím znalostí a často žádnými schopnostmi. Přesto je panovníci potřebovali. Čarodějové znali bylinky, způsobující otravy. A tyto znalosti se panovníkům hodili nejvíce. Vlad II. byl králem Zikmundem jmenován členem Dračího řádu. Král Zikmund Lucemburský založil řád s cílem upevnění královské moci. Členy řádu byli šlechtici a bojaři. K privilegiím členů však patřila skutečnost, že případný spor mezi členem řádu a králem, byl řešen smírčím soudem řádu.

V roce 1436 Vlad II. s pomocí Uherska sesadil z valašského trůnu nevlastního bratra.

Upíři začali plánovat, jak využít privilegií v řádu k ještě vyšší moci. 

Věštba čarodějky Any

Vlad II. se oženil a čekal na narození potomka. Byl si jistý svojí mocí, byl si vědom výhody v případné válce o královský trůn v podobě upířích bojovníků, ale přesto chtěl vědět, jak má zvítězit. A chtěl vědět, zda mu jeho žena porodí syna. Proto Vlad II. nechal vyhledat nejlepší čarodějku v zemi. Ana věděla, že ji čeká smrt a že neunikne, pokud bude vypovídat křivě. A proto se rozhodla zůstat čarodějkou. Věštbě z křišťálové koule byli přítomni i upíři z Dračího řádu. Ana vypověděla, že Vlad II. bude mít dva syny. Starší syn ale bude slabý a přijde brzy o život. Vypověděla také, že se v Moldávii narodí chlapec, který dostane od krále Zikmunda Lucemburského prsten, podle kterého jej král najde. A tento chlapec bude mocnější a silnější, než kterýkoliv upír.

Když toto vypověděla, zvedla se velká nevole z řad upírů, přesvědčených o své neporazitelnosti. Nazvali Anu lhářkou a žádali její upálení. Kníže se však dotazoval, jak může dosáhnout toho, aby byl tedy jeho druhý syn mocnější, než onen chlapec. Čarodějka odpověděla, že toho dosáhnout nemůže. A dala mu radu. Pokud bude chtít ušetřit život svého druhého syna, musí přestat usilovat o absolutní moc.

Čarodějky a upíři

Vlad II. se s takovou věštbou nehodlal smířit a čarodějku Anu nechal upálit. Společně s upíry začal plánovat napadení Uherska.

 

Foto: Freeimages.com