Čingischán z klanu Bordžiginů

05.10.2015 19:35

Vlkodlaci v dějinách

Přišla doba, kdy vlkodlaci museli vystoupit ze stínu!

Autor: Lenka Tláskalová

Bordžiginové je klan předků a potomků Čingischána. Z Bordžiginů pocházeli vládcové Mongolské říše a jejích nástupnických států. Podle mýtů byl zakladatelem klanu Šedý Vlk, zplozený Vysokým Nebem a jeho žena, Bílá Laň. Často bývá Čingischán označován také jako Šedý Vlk. Ve skutečnosti byly předky těchto nástupnických rodů vlkodlaci. Byli dobrými panovníky, protože chránili lid a mnohdy nevedli války. A lidé hlavně nevěděli o existenci vlkodlaků.

Odhalení vlkodlaků

Vše se změnilo v době, kdy se upíří komunita v Řecku rozrostla a usadila se v různých částech světa. Tam se upíři snažili získat moc a naučili se nevysát z člověka všechnu krev a tím je měnili v upíry. Tak začala upíří komunita sílit a docházelo ke střetům s upíry. Jakmile se upíři dostali do válek lidí, často se snažili vlkodlaci zasahovat, aby lidem pomohli. Byli však omezeni skutečností, že se mohli měnit ve vlkodlaka pouze při úplňku. Tehdy však přišli na to, že jsou téměř vždy silnější, než upíři. Ani toto ale v boji proti upírům nestačilo. Nakonec úplněk byl pouze jednou za měsíc, nebylo možné “upíří bojovníky“, jak se tehdy nazývali, zastavit. Kromě toho si získávali od panovníků území. Vlkodlaci žili většinou v utajení, panovníci o jejich existenci nevěděli. Vlkodlaci měli vždy v povaze dáno pomáhat lidem, ne využívat svých schopností pro válčící panovníky, a proto se o vlkodlacích vědělo pouze z mýtů a legend.

K tomu vystoupení ze stínu muselo dojít. Slované, bojující proti upírům, občas zahlédli vlkodlaka, který usmrtil upíra. Slované vírou v křesťanství označili upíry za zabijácká stvoření, se kterými je nutné bojovat. Celá staletí žili vedle vlkodlaků v míru, protože o nich nevěděli. Tato náhodná střetnutí začala vyvolávat v lidech strach z dalšího stvoření, a proto se v mýtech z této a pozdější doby dochovali informace, že se upír dokáže přeměnit i ve vlka. Upíři i toto nesli špatně a začali chovat vůči vlkodlakům sílící nepřátelství. Vlkodlakům nepomáhali ani panovníci, kteří upírům věnovali území, aniž by věděli, že tím zabírají území a přirozené prostředí vlkodlaků, které potřebovali k přežití. Vlkodlaci však proti lidem zakročit nemohli. Nemohli s nimi ani bojovat. To bylo proti jejich povaze, se kterou se narodili. Někdo ale upíry zastavit musel.

Čingischán

Vlkodlaci žili vedle lidí, ale většinou na vesnicích a řada vlkodlaků žila v menších skupinách v chýších, jutách a různých přístřeší v lesích, horách, dále od velkých měst. V době Antiky a válek se dokázali díky pověstné mrštnosti a rychlosti šelmy dostat do bezpečí od válčících bojovníků. Nestávali se bojovníky. A pokud se dostali do boje, byli lidmi neporazitelní. Vlkodlak sice není nesmrtelný, má však vynikající smysly šelmy, hbitost a je schopen urazit míle za krátkou dobu. Tyto vlastnosti má ve větší, či menší míře i v lidské podobě. Říká se, že při přeměně ve vlka, ztrácí schopnost myslet a řídí se pouze zvířecími instinkty. Toto tvrzení rozšířili panovníci, kteří se o existenci vlkodlaků dozvěděli a chtěli je využít jako bojovníky. Byli často svědky boje upíra a vlkodlaka, kdy jako vlci upírovi rozervali hrdlo, aby oddělili hlavu od jeho těla. Takové výjevy přiměly panovníky, aby zvažovali spolupráci s vlkodlaky, přestože z jejich neovladatelného běsnění ve vlčí podobě měli větší hrůzu, než z upírů, na která slova platila. Vlkodlaci se však nikdy do válek nezapojili, pokud k tomu neměli osobní důvod (jako Romulus a Rem). Navíc žili po celém světě v malých smečkách. Netvořili velké komunity jako upíři.

V roce 1162 se narodil Temüdžin (později zvaný Čingischán). Byl to vlkodlak, který žil ve vesnici s lidmi. Lidi jej však nepřijali a tak se vydal hledat své místo jinde. V té době byli upíři již po celém světě. Kromě usilování o moc, získávali díky žití vedle lidí informace o svém druhu (co je oslabuje, zabije). A chtěli znát slabá místa vlkodlaků. Proto některé komunity stopovali a odchytávali vlkodlaky v jejich lidské podobě a v klecích je při úplňcích testovali. Temüdžin se stal také jejich obětí. Byl v zajetí dlouhá léta. Podařilo se mu však uniknout. Ve 20 letech se oženil s pozemskou dívkou Börte, jejíž rod byl u moci. Když byla Börte unesena, stal se z Temüdžina válečník. Podařilo se mu vyhrát. Najednou viděl, kolik panovníku stojí v čele, ale bojují za něj vojska složená z upírů a lidských vojáků. Stále více slýchával o vlkodlacích, kteří přichází o svá území kvůli těmto panovníkům a upírům a nemají domov, až se nakonec rozhodl k velkému činu. Čingischán bývá označován jako sjednotitel mongolských kmenů. A tímto sjednotitelem opravdu byl. Podařilo se mu pravidla ve smečce použít i ke sjednocení druhu vlkodlaků. Dal jim do rukou mocnou zbraň. Vše, co se dozvěděl o vlkodlacích v zajetí. Varoval je hlavně před stříbrem. A získal také řadu informací o upírech, které předal svému druhu. Přesvědčil vlkodlaky, že musí jako jedna smečka bojovat proti upírům. Nemohou se vyhýbat válkám, neboť již neválčí pouze lidé, ale také upíři, schovávající se za jména království. A že musí konečně vystoupit ze stínu, aby vůbec přežili.

Vytvořili se velké komunity smeček. V každé smečce byl vůdce. Tito vůdci jmenovali Temüdžia na Velkém mongolském sněmu Čingischámem (v překladu světovým vladařem).

Tyto smečky, často zaměňované za nepřátelská vojska, byly na svých taženích úspěšné a získávaly si zpět svá území ve světě (hlavně ve Střední Asii, Persii, Číně…).

Boje v Rusku

Pro počátek boje v Rusku využili vlkodlaci zamrzlých řek jako cest. Nebyli sice tekoucí, přesto se od takových oblastí drželi upíři dále. Jejich strategie spočívala také ve vědomostech. Upíři jsou sice nemrtví a zima jim neublíží, přesto si již zvykli na určité pohodlí, výzbroj a opevněné hradby, skýtající různé strategie v boji. Nebyli však připraveni na otevřený boj venku, v přirozeném prostředí vlkodlaka. Navíc zima vlkodlakům nevadila, a proto vydržely na rozdíl od vojsk, složených z upírů a lidských vojáků, i kruté zimní počasí, kterým je Rusko pověstné. Lidští vojáci nezvládali venkovní tažení, mrazy je vysilovali, proto se často stahovali. 

Vlkodlaci v dějinách

Slabina upířího vojska spočívala hlavně v tom, že každý upír bojoval sám za sebe a jednotnost smeček byla důvodem vítězství a také Čingischánovou strategií. Toto tažení do Ruska bylo později označeno jako jediné úspěšné zimní tažení v dějinách lidstva! Vlkodlaci si získali zpět oblasti na území Ruska a to bylo předpokladem pro postup do Střední Evropy.

 

Foto: Wikipedia.org