Jan (János) Hunyadi

30.11.2015 21:35

Vlkodlaci dějiny

Hrdina, který je v dějinách označován jako Bílý rytíř!

Autor: Lenka Tláskalová

Pravdivá věštba, o které musela čarodějka Ana vypovědět před knížetem Vladem II. a upíry Dračího řádu, se ubírala ke svému naplnění již po staletí. Všemocní upíři však chtěli změnit běh světa. A vlkodlaci proti tomu museli patřičně zakročit. Zákony vesmíru a magie jím byla nápomocnou neviditelnou rukou, díky které měli pocit, že je někam tato síla vede, aniž by věděli kam.

Doba vlády krále Zikmunda Lucemburského

Král Zikmund Lucemburský ovlivnil zásadně dějiny vlkodlaků svojí nevírou a ignorováním nejenom existence vlkodlaků a upírů, ale také hrozby v podobě spojenectví Vlada II. s upíry. Nemohl tomu ale unikat pořád. Když se Voicu Hunyadi spolu s ostatními vlkodlaky dozvěděl, že si král Zikmund Lucemburský chce vzít napůl upírku, nemohli jej přesvědčit, aby tak neučinil. A tak se po jeho svatbě museli smířit s tím, že jejich vojsko rytířů, chrání na dvoře i napůl upírku Barboru Celjskou. O domluveném sňatku a spolupráci jejího otce Hermanem II. Celjského s Vladem II. a upíry Dračího řádu neměli vlkodlaci ani tušení. Věděli však, že se knížeti Vladovi II. narodil syn Mircea II. a také to, že Vlad II. mění vojsko rytířů na vojsko mladých upírů.

Voicu a jeho syn Jan Hunyadi

Voicu přijal dar v podobě hradu Hunyad a se svojí ženou Alžbětou z rodu Morzsinayů se přestěhoval do Sedmihradska. Společně s ním se usadila na území Sedmihradska i jeho početná smečka. Jeho syn dospěl a jako vlkodlak se stal nejenom součástí smečky, ale také součástí vojska.

Vojsko bylo nyní složeno nejenom z obyčejných smrtelníků, kteří byli skvěle vycvičeni vlkodlakem Voicu a odolávali nájezdům válčících upírů již dlouhou dobu, ale přidali se k nim i vlkodlaci z Moldávie. Vlkodlaci se doposud zapojovali spíše do válek venku, neboť před upíry museli chránit prostý lid na vesnicích a malých městech. Největší obavy měli z nejsilnějších upírů. Ty totiž ve středověké výzbroji nepotkávali. Ti totiž neválčili a nezabíjeli bez rozmyšlení v instinktu a žízni po krvi. Ti totiž plánovali něco velkého. Vlkodlaci se mohli pouze připravit a naslouchat hlasům čarodějek, šamanů a hlasům matky přírody. Naslouchal jim i Jan Hunyadi.

Jan (János) Hunyadi

Jan Hunyadi zůstal po smrti otce se svojí ženou na hradu Hunyad v Sedmihradsku. Měl jednoho syna. Jan Hunyadi se po smrti otce stal vůdcem smečky a vedl si velice dobře. Účastnil se nejnáročnějších bitev proti upírům z Osmanské říše. Ti se snažili rozšiřovat své území. Jan Hunyadi shledával Murada II. velmi nebezpečným upírem a viděl v něm potencionální hrozbu i pro Uhersko. Většinu času trávil Jan výcvikem bojeschopné armády, kterou tvořili nejenom obyčejní žoldnéři, ale také vlkodlaci. Často se střetával se samotným králem Zikmundem Lucemburským. Ten jeho úspěchy v bojích oceňoval majetkem a mocí, pokud šlo o rozhodování ve válečných záležitostech. A nejenom to. Král Zikmund Lucemburský navštívil osobně vojenský tábor, ale také vesnici v Transylvánii, kde žili vlkodlaci a přátelé Janova otce Voicu, kteří sem kdysi přišli z Moldávie s ním. Ve vesnici žili také členové rodu Morzsinayů, ze kterého pocházela Janova matka. Byl to také rod vlkodlaků. Král Zikmund Lucemburský již nechoval žádné city ke své ženě Barboře, která navíc v době jeho nepřítomnosti trávila momentálně čas s dalším milencem, tentokrát z řad upírů Dračího řádu a tak se stalo, že se během této výpravy, která měla být spíše vojenská, zamiloval do Beatrice Morzsinayové.

Beatrice Morzsinayová byla sice o mnoho let mladší, ale jeho city opětovala. Spojovala je také společná minulost. Král Zikmund Lucemburský totiž uvnitř stále trpěl ztrátou první ženy, která zemřela při pádu s koně, navíc v době, kdy čekala dítě. To zemřelo spolu s ní. Beatrice Morzsinayová jako mladá přišla také o dítě. A její muž padl jako vlkodlak v boji proti upírovi. Od té doby žila sama, což bylo na tehdejší dobu u ženy dosti neobvyklé. Nakonec byly jejich city natolik silné, že král Lucemburský litoval své svatby s Barborou. Věděl však, že Beatrice není šlechtického rodu a sňatek s ní by nebyl možný. Vzhledem ke skutečnosti, že již dlouhou dobu toleroval Barboře její milence na svém hradě, rozhodl se mít také svůj vlastní život. Beatrice se přestěhovala na hrad Hunyad, kam za ní král často jezdil. Beatrice se stala také důvěrnou přítelkyní Janovy manželky Sophie. Ta právě čekala s Janem druhé dítě.

Jan Hunyadi se jako vůdce smečky stal i šamanem. Střetával se také s čarodějkami. Ty mu vypověděly o věštbě čarodějky Any. A nejenom to. Varovaly jej před upíry Dračího řádu a knížetem Vladem II., který zaprodá duše jeho synů a rozpoutá tak největší válku v dějinách upírů a vlkodlaků. Mnoho upírů a vlkodlaků padne. Svět pozná vládu nejkrutějšího upíra všech dob. Nebude však nejmocnějším a nejsilnějším. Tím nejmocnějším a nejsilnějším vládcem na světě bude mladík, který se do roka narodí v Moldávii jako nemanželský syn krále Zikmunda Lucemburského. Musí být však nalezen včas, aby mohl usednout na královský trůn a nastolil znovu mír mezi upíry a vlkodlaky. Jedině tak může válka skončit a svět pozná mír, který mezi vlkodlaky a upíry přetrvá věčnost. Král svého syna pozná podle prstenu s erbem, který mu věnoval. Narození tohoto syna však chtějí zabránit upíři z Dračího řádu. Chtějí zmařit tento velký cíl, který se má naplnit. Pokud by se jim to povedlo, svět upírů a vlkodlaků nikdy mír nepozná.

Jan Hunyadi věděl, že nemůže věštbě, ani válce zabránit. Nakonec již dávno byl vojevůdcem a svět válek znal. Musel se však připravit na největší úkol, který dal sám sobě. Zajistit bezpečí následovníkovi královského trůnu. Nevěděl ale jak.

Vše do sebe začalo zapadat, když se dozvěděl o daru, který dostala Beatrice od krále Zikmunda.

Vlkodlaci  dějiny

Král Lucemburský se vydával na další nebezpečnou výpravu a v obavách se loučil s Beatrice, které věnoval prsten s královským erbem. Tento prsten jí daroval jako symbol nekonečné lásky. „Kdybych měl mít syna, pak jedině tehdy, kdyby to byl tvůj syn.“ zněla slova krále Zikmunda Lucemburského, která slyšel i Jan Hunyadi.

 

Foto: Wikipedia.org